Indie hrála na mistrovství světa, je vítězkou mistrovství světa v kriketu a byla také mistryní světa v hokeji! Tak a teď se bavme vážně o tom, proč se Indie nedostala na mistrovství světa ve fotbale.
Indie sice v roce 1950 vyhrála lístek na mistrovství světa, ale skutečnost, že Indové v té době hráli naboso, což FIFA dlouho zakazovala, a tehdejší nedostatek deviz, stejně jako nutnost cestovat přes oceán lodí do Brazílie, způsobily, že se indický tým vzdal kvalifikace na mistrovství světa v roce 1950, které Indická fotbalová federace (IFF) v té době nepovažovala za důležitější než olympijské hry. Indický fotbal byl ale v té době skutečně docela silný. V roce 1951 na Asijských hrách v Novém Dillí porazil Írán 1:0 a vyhrál mistrovství mužského fotbalu – domácí zápas se snad nedá pochlubit? V roce 1962 Indie v Jakartě porazila Jižní Koreu 2:1 a vyhrála mistrovství Asijských her. V roce 1956 se Indie na olympijských hrách probojovala do finále čtyřky a byla prvním asijským týmem, který dosáhl takových výšin.
Indická fotbalová asociace (IFA) je mnohem otevřenější než Čínská fotbalová asociace (CFA), která najala zahraničního hlavního trenéra v roce 1963 a dosud najala 10 diplomatů, včetně Hortona, který byl hlavním trenérem čínské reprezentace a který je v čele indického týmu pět let (2006-2011), což je nejdelší doba v čele nejdelší diplomacie, která však nevedla k průlomu v indickém fotbale.
Indická fotbalová federace (IFF) si stanovila cíl dosáhnout finálové fáze mistrovství světa v roce 2022. Cílem indické ligy je překonat čínskou Superligu – v roce 2014 se Anelka připojil k FC Mumbai City, Piero k Dillí Dynamo, v indické Premier League hráli také Pire, Trezeguet, Yong Berry a další hvězdy. Bývalý útočník Manchesteru United Berbatov podepsal v létě letošního roku také smlouvu s týmem indické Premier League, Kerala Blasters. Celkově je však indická liga stále na velmi juniorské úrovni a Indové také dávají přednost kriketu před fotbalem, takže nemůže přilákat zájem sponzorů.
Britové kolonizovali Indii na tolik let a na odchod si s sebou vzali i nejoblíbenější fotbalový míč světa, pravděpodobně proto, že si mysleli, že tento sport není vhodný ani pro Indii. Možná jsou Indové příliš plachí na to, aby hráli míčové hry bez opory o hokejku……
Indický fotbalový tým na mistrovství světa v Brazílii v roce 1950
Legenda o bosých nohou
V době, kdy Indie bojovala za svou svobodu a bojkotovala zboží vyrobené v Británii, by indičtí hráči hrající naboso jistě ještě více posílili indický nacionalismus, pokud by dokázali porazit Brity na hřišti, takže většina indických hráčů si udržela zvyk hrát naboso. Ačkoli indičtí hráči nebyli zvyklí nosit tenisky až do roku 1952, museli je nosit na hřišti, když pršelo, aby minimalizovali pády.
Indický tým, který experimentoval s nezávislostí pouze v roce 1947 a zúčastnil se londýnských olympijských her v roce 1948 jako absolutně nová síla v mezinárodním fotbale, byl v prvním kole turnaje poražen Francií 2:1, ale osm z jedenácti hráčů na hřišti hrálo bosých. Jako vlastní Britské impérium si Indie získala srdce a mysli anglického publika svým vynikajícím výkonem a má před sebou světlou budoucnost.
Turnaj chaosu
Svět se snaží zotavit z následků druhé světové války, nejhorší v dějinách lidstva. Roztříštěná Evropa si již nemohla dovolit pořádat mistrovství světa, a tak byla za dějiště turnaje v roce 1950 vybrána Brazílie. FIFA štědře odměnila AFC jedním ze 16 míst. Asijské kvalifikační týmy na mistrovství světa v roce 1950, mezi které patřily Filipíny, Barma, Indonésie a Indie, turnaj kvůli nedostatku finančních prostředků opustily ještě před jeho začátkem. Kvůli nedostatku finančních prostředků však Filipíny, Myanmar a Indonésie prohrály své zápasy ještě předtím, než se kvalifikace mohla odehrát. Indie měla to štěstí, že se na mistrovství světa kvalifikovala, aniž by odehrála jediný kvalifikační zápas.
Kvůli hromadné absenci evropských týmů z různých důvodů a odmítnutí účasti Argentiny musela Brazílie jako hostitel shromáždit 16 týmů a vyhnout se tak trapnému mistrovství světa, a tak se průměrné bolivijské a paraguayské týmy na turnaj jen stěží dostaly.
Neúčast na soutěži
Indie, původně umístěná ve skupině 3 s Itálií, Švédskem a Paraguayí, se z různých důvodů nekvalifikovala na turnaj a promeškala tak svou jedinou šanci předvést své impérium na mistrovství světa.
Ačkoli se později šuškalo, že FIFA indickému týmu nepovolila hrát na turnaji naboso, indický tým litoval, že se turnaje nemohl zúčastnit. Faktem ale je, že specifická pravidla FIFA týkající se výstroje hráčů vstupujících na hrací plochu byla formalizovaná až v roce 1953.
Skutečná historie je možná taková, že tehdejší Celoindická fotbalová federace (AIFF) byla naprosto bezmocná kvůli obrovským nákladům ve výši přibližně 100 000 milionů rupií a že cestování asi 15 000 kilometrů do Brazílie na mistrovství světa, které mělo menší význam než olympiáda, bylo zkorumpovanými a hloupými indickými úředníky považováno za zcela zbytečné a lépe využité ke zpronevěře. Takže ačkoli fotbalové asociace indických států aktivně financovaly náklady na účast indického týmu prostřednictvím crowdsourcingu a FIFA učinila obtížné rozhodnutí pokrýt většinu nákladů na účast indického týmu, kvůli zpoždění informací způsobenému špatnou komunikací a nezájmu o účast na mistrovství světa se Celoindická fotbalová federace rozhodla zalehnout a deset dní před začátkem mistrovství světa v roce 1950 poslala telegram FIFA, aby se na mistrovství světa připravila. Nedostatečný čas na přípravu, zpožděná komunikace a potíže s výběrem hráčů způsobily, že oznámení, že se mistrovství světa nezúčastní, bylo největší chybou v historii indického fotbalu.
Mistrovství světa ve fotbale FIFA 1950 v Brazílii skončilo s pouhými 13 týmy a připojilo se tak k mistrovství světa ve fotbale FIFA 1930 v Uruguayi jako mistrovství světa s nejmenším počtem týmů v historii. Byla to nezbytná fáze pro vývoj trápícího se mistrovství světa v době, kdy mistrovství světa ještě nebylo globálním problémem a přitahovalo pozornost různých zemí.
Napsáno na konci
Rozzuřená FIFA zakázala Indii kvalifikaci na mistrovství světa v roce 1954 kvůli jejich oznámení na poslední chvíli, že se nezúčastní mistrovství světa v roce 1950. Indický tým, který byl v té době vynikající a jedním z předních týmů asijského fotbalu, nikdy nedostal šanci hrát na mistrovství světa. V té době, kdy neexistovaly žádné vizuální záznamy, se síla Barefoot Continentals dala popsat pouze ve výpovědích zúčastněných lidí. Jak řekl Sailen Manna, legendární indický fotbalista, který měl hrát jako kapitán Indie na mistrovství světa v roce 1950, v rozhovoru pro Sports Illustrated: „Kdybychom se na tuto cestu vydali, indický fotbal by byl na jiné úrovni.“
Indický fotbal, který bohužel promeškal příležitost k rozvoji, se v následujících letech neustále propadal. Země, jejíž celá populace byla nadšená pro kriket, téměř zapomněla na velikost, které kdysi ve fotbale dosáhla, a o důstojnost velkého národa mohla bojovat pouze v derby světa s Čínou.
Neúspěch být prvním asijským týmem, který se kvalifikoval na mistrovství světa jako nezávislý národ, a neschopnost vstřelit první gól asijského týmu na mistrovství světa byly v historii indického fotbalu velkými lítostmi.
Vydavatel:
Čas zveřejnění: 11. října 2024
